pro symfonický orchestr / for symphonic orchestra

2024, durata 9 min.

premiéra: 28.11.2024 Ostrava, Janáčkova Filharmonie Ostrava, dirigent: Stanislav Vavřínek

Listen to the Fifejdy Groove live recording on the podcast by Czech radio Radio D dur— from 02:01:40 onwards

Sídliště Fifejdy, které jsou součástí Ostravy (původní německý název Viehweide – dobytčí pastviny),  jsou mou srdcovou záležitostí. Při každé návštěvě sídliště se mi vybaví vzpomínky na dětství. Stejně jako kdysi, i nyní je sídliště plné zeleně, života a energie tisíců lidí –  toto mraveniště neustále tepe svým vlastním rytmem. Ani v noci Fifejdy nikdy nespí – vždy svítí alespoň jedno ze stovek jeho oken.

Vyhlédněme tedy z balkónu dvanáctého patra jednoho věžáku a zaposlouchejme se do vzdáleného nočního skřípotu nákladních vagónů z kolejiště mezi Svinovem a Přívozem. Můžeme si vybavit dávný planoucí oheň z Vítkovických pecí nebo kyselý odér nedaleké chemičky, ale také se potěšíme pohledem na Beskydy, Bobrovníky a centrum města s Bazaly a haldou Ema v jeho zádech. Ráno se z paneláku vydejme tam, kam potřebujeme a večer se vraťme do útrob těchto zdánlivě chladných betonových zdí. Slyšíte už jejich groove?

The Fifejdy housing estate, which is part of Ostrava (original German name Viehweide – cattle pastures), is a matter of my heart. Every time I visit Fifejdy, memories of my childhood come back to me. Just as it used to be, now the estate is full of greenery, life, and energy of thousands of people – this anthill is constantly beating its own rhythm. Even at night, Fifejdy never sleeps – at least one of its hundreds of windows is always lit.

So let’s look out from the balcony of the twelfth floor of a tower block and listen to the distant night screech of freight cars from the track between Svinov and Přívoz. We can recall the ancient blazing fire from the Vítkovice furnaces or the sour smell of the nearby chemical plant, but we can also enjoy the view of the Beskydy Mountains, the Bobrovníky Mountains and the city centre with the Basal Mountains and the Emma’s Mound at its back. In the morning, let’s leave the prefab to go where we need to go, and in the evening, let’s return to the bowels of these seemingly cold concrete walls. Can you hear their groove yet?