Prostorová paměť / Spatial Memory 2025

pro akordeon, trubku, violoncello  a elektroniku / for accordion, trumpet, cello and electronics

durata 6’40”

na objednávku festivalu Hudební současnost Ostrava (2025) a souboru M/E/N (Musica Electronica Nova)

commissioned by the Music Present Ostrava Festival (2025) and the M/E/N (Musica Electronica Nova) ensemble

premiéra 28.11.2026, studio Českého rozhlasu Ostrava, Ewa Barciok – violoncello, Marcela Kysová – akordeon, Kamil Barciok – trubka

Skladba Prostorová paměť vznikla jako reflexe současného technologického pokroku, především v souvislosti s nástupem umělé inteligence. V kontrastu s tímto novým světem jsem ve zvukové složce skladby použila elektroniku, která zní spolu s nástroji a čerpá z materiálu starých analogových generátorů a oscilátorů. Tato staromódní elektronika, ač zní místy archaicky, evokuje pocit něčeho nového, neznámého a možná až znepokojivého – podobně jako technologie působila na generace před námi.

Hudební složka se vyvíjí paralelně: instrumentální a elektronická část, přestože občas vstupují do vzájemného dialogu, zůstávají i nadále nezávislé, což vnímám jako obraz současného vztahu mezi člověkem a umělou inteligencí. AI je s námi, ať ji přijímáme, nebo se jí bráníme. Můžeme ji používat, ignorovat nebo se naučit s ní koexistovat – stejně jako se ona učí od nás, i my se můžeme učit od ní.

The composition Spatial Memory was created as a reflection on current technological progress, particularly in connection with the advent of artificial intelligence. In contrast to this new world, I used electronics in the sound component of the composition, which resonate with the instruments and draw on material from old analog generators and oscillators. This old-fashioned electronics, although it sounds archaic in places, evokes a feeling of something new, unknown, and perhaps even disturbing—similar to how technology affected the generations before us.

The musical component develops in parallel: the instrumental and electronic parts, although they occasionally enter into dialogue with each other, remain independent, which I perceive as a reflection of the current relationship between humans and artificial intelligence. AI is with us, whether we accept it or resist it. We can use it, ignore it, or learn to coexist with it—just as it learns from us, we can learn from it.