https://www.radiocustica.cz/petra-gavlasova-symfonie-jazyku-5337093
Audio ukázky / exatracts:
Symfonie jazyků
V této kompozici jsem si odskočila od not, hudebních nástrojů a zvukových efektů k nejjednoduššímu a nejpřirozenějšímu zvukovému zdroji – lidské řeči. Její fascinující vlastností je to, že stejně jako otisk palce je naprosto nenapodobitelná a nese originální informace o jejím majiteli (pokud tedy nemáme co dočinění s profesionálním hercem). Podle hlasu poznáme lidskou povahu a temperament; intonace, melodie, rytmus a tempo nám zase prozradí více o momentálním rozpoložení kokrétního člověka a díky našemu hlasu tak můžeme vědomě i nevědomě vysílat signály druhým a působit tak na ně.
To vše je zcela samozřejmé, pokud mluvíme svým rodným jazykem. Je tomu tak i v případě, že žijeme v prostředí mluvící jazykem odlišným od našeho? Jak slyšíme jiný jazyk? A jak vlastně vnímáme svůj vlastní jazyk? Můžeme se stejně nezaměnitelně vyjádřit jinak než svou rodnou řečí a můžeme v jiném jazyce cítit, mluvit a přemýšlet tak jako ve svém? Co se nám líbí a co se nám nelíbí na svém či jiném jazyce?
Podobné otázky jsem položila devíti cizincům žijícím delší dobu v Praze, kteří tak konfrontovali svůj vztah k češtině a jejich mateřštině. Byla jsem velmi překvapená, jak různorodých odpovědí se mi dostalo. Současně jsem byla ohromena, jak nádherný barevný zvukový instrumentář se mi dostal pod ruce (respektive pod klávesy editačního programu, v kterém už jsem jednotlivé “nástroje” uspořádala do hlasové “partitury”).
Ať už těmto výpovědím budeme či nebudeme rozumět – zkouška posluchačových znalostí cizích řečí zde opravdu není záměrem, stejně jako nejde o šifrování slova jako nositele významu a obsahu – zkusme se do nich zaposlouchat jako do hudby. Věřím, že půjde o stejný zážitek jako koncertě – v tomto případě majícím na programu symfonii jazyků.
Symphony of Tongues
In this composition, I have made the leap from notes, musical instruments, and sound effects to the simplest and most natural source of sound – the human voice. One fascinating characteristic of the human voice is the fact that, just like a person’s fingerprint, it is absolutely unique and carries information specific only to its owner (unless we are dealing with a professional actor). A person’s voice tells us about their character and temperament; intonation, melody, rhythm and tempo tell us even more about a person’s current state of mind, and our voice sends conscious as well as unconscious signals to others and influences them.
All this is entirely self-evident when we are talking about our native language. But is this still the case if we are living in an environment which speaks a language other than our own? How do we hear other languages? And how do we even perceive our own mother tongue? Can we express ourselves equally individually in a language other than our native language, and can we feel, speak and think in a foreign language the same as in our own? What do we like or not like about our language and others?
I posed similar questions to nine foreigners who have been living long-term in Prague, who thus looked at their relationship to Czech and to their mother tongues. I was very surprised at the diverse answers I received. At the same time, I was amazed at the wonderfully colorful linguistic orchestra I got my hands on (or rather, which I loaded into my editing program, in which I ordered the various “instruments” into a vocal “score”).
Whether we understand the interviewees or not – and it is not my intention to test the audience’s knowledge of foreign languages, nor to encode the words with meaning and content – let us try to listen our way into the words as if listening to music. I am sure that you will have the same experience as during a concert, in this case a symphony of tongues.